Jsem rád, že se této pochvaly českým orgánům dostalo, neboť se na tomto případu odvedlo a stále odvádí obrovský kus práce. Bezesporu jde o kauzu právně i rozsahem velmi složitou. Byl to také nejdůležitější případ, který jsme se za mého působení coby pověřeného vrchního státního zástupce v Praze snažili s kolegy „rozhýbat“.
Tento případ byl v mnohém poučný. Ukázal, že státní zastupitelství je ve spolupráci s policií schopno velmi kvalitních výkonů. Tehdejší ředitelce odboru závažné hospodářské a finanční kriminality Soně Bělohlávkové a řediteli Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Tomáši Martincovi se podařilo sestavit kvalitní tým státních zástupců a policistů, účelně směrovat jejich postup, kooperovat s dalšími státními institucemi jako Ministerstvem financí ČR či Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Bez podpory právě Tomáše Martince, který se často sám účastnil jednání týmu a velkého nasazení všech zainteresovaných by se České republice asi pochvaly švýcarského generálního prokurátora nedostalo. Ex post jsem byl velmi rád, když tato kauza byla posléze delegována Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, o jehož odborných kvalitách sám mám to nejlepší mínění, a které se stejným nasazením v případu pokračovalo a pokračuje. Bez jejich přičinění by kauza nebyla tak daleko, jak je tomu dnes.
Vzhledem ke všem peripetiím, které tuto kauzu provázely a s přihlédnutím k její složitosti, těžko předjímat, jaký výsledek přinese. Lze však s čistým svědomím říci, že se pro osvětlení tohoto případu činilo a činí maximum.
Kauza možná bude mít svůj happyend. Personální happyend se bohužel nekoná. Tomáš Martinec na svůj post rezignoval a Soňa Bělohlávková byla přeřazena k jinému odboru VSZ v Praze. Překvapuje to ještě někoho?
